성경읽기표 — 맥체인 1년 통독

The Spirit Received Not by the Law

¹Ó nemoudří Galatští, kdož jest vás tak zmámil, abyste nebyli povolni pravdě, kterýmž před očima Ježíš Kristus prve byl vypsán a mezi vámi ukřižován?

²Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, z skutků-li Zákona Ducha svatého jste přijali, čili z slyšení víry?

³Tak nemoudří jste? Počavše Duchem, již nyní tělem konáte?

⁴Tak mnoho trpěli jste nadarmo? A ještě nadarmo-li.

⁵Ten tedy, kterýž vám dává Ducha svatého a činí divy mezi vámi, z skutků-li Zákona to činí, čili z slyšení víry?

Abraham's Faith and the Curse of the Law

⁶Jako Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti.

⁷A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi.

⁸Předzvěděvši pak Písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové.

⁹A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem.

¹⁰Kteříž pak koli z skutků Zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knihách Zákona, aby to plnil.

¹¹A že z Zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude.

¹²Zákon pak není z víry, ale ten člověk, kterýž by plnil ta přikázání, živ bude v nich.

¹³Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě),

¹⁴Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši a abychom zaslíbení Ducha svatého přijali skrze víru.

The Promise Precedes the Law

¹⁵Bratří, po lidsku pravím: Však utvrzené některého člověka smlouvy žádný neruší, aniž k ní kdo něco přidává.

¹⁶Abrahamovi pak učiněna jsou zaslíbení, i semeni jeho. Nedí: A semenům, jako by o mnohých mluvil, ale jako o jednom: A semenu tvému, jenž jest Kristus.

¹⁷Totoť pak pravím: Že smlouvy prve od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, Zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, tak aby slib Boží v nic obrátil.

¹⁸Nebo jestližeť z Zákona pochází dědictví, tedy již ne z zaslíbení. Ale Abrahamovi skrze zaslíbení daroval jest Bůh dědictví.

¹⁹Což pak Zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokudž by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka.

²⁰Ale prostředník není jednoho, Bůh pak jeden jest.

²¹Tedy Zákon jest proti slibům Božím? Odstup to. Nebo kdyby byl Zákon dán, kterýž by mohl obživiti, jistě z Zákona byla by spravedlnost.

²²Ale zavřelo Písmo všecky pod hřích, aby zaslíbení z víry Jezukristovy dáno bylo věřícím.

Children of God Through Faith

²³Prve pak, nežli přišla víra, pod Zákonem byli jsme ostříháni, zavříni jsouce k té víře, kteráž potom měla zjevena býti.

²⁴A tak Zákon pěstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli.

²⁵Ale když přišla víra, již nejsme pod pěstounem.

²⁶Všickni zajisté vy synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru.

²⁷Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli.

²⁸Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši.

²⁹A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.

The Day of the Lord Coming Upon Egypt

¹Opět se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Kvělte: Ach, nastojte na tento den.

³Nebo blízko jest den, blízko jest, pravím, den Hospodinův, den mrákoty, čas národů bude.

⁴A přijde meč do Egypta, a bude přetěžká bolest v Mouřenínské zemi, když padati budou zbití v Egyptě, a poberou zboží jeho, a zbořeni budou základové jeho.

⁵Mouřenínové a Putští i Ludští i všelijaká směsice, též Kubští i obyvatelé země smlouvy s nimi mečem padnou.

⁶Takť praví Hospodin, že padnou podpůrcové Egypta, a snížena bude vyvýšenost síly jeho; od věže Sevéne mečem padati budou v ní, praví Panovník Hospodin.

⁷I budou v pustinu obráceni nad jiné země pusté, a města jejich nad jiná města pustá budou.

⁸I zvědí, že já jsem Hospodin, když zapálím oheň v Egyptě, a potříni budou všickni pomocníci jeho.

⁹V ten den vyjdou poslové od tváři mé na lodech, aby přestrašili Mouřenínskou zemi ubezpečenou, i budou míti bolest přetěžkou, jakáž byla ve dni Egypta; nebo aj, přicházíť.

¹⁰Takto praví panovník Hospodin: Učiním zajisté konec množství Egyptskému skrze ruku Nabuchodonozora krále Babylonského.

¹¹On i lid jeho s ním, nejukrutnější národové přivedeni budou, aby zkazili tu zemi; nebo vytrhnou meče své na Egypt, a naplní tu zemi zbitými.

¹²A obrátě řeky v sucho, prodám tu zemi v ruku nešlechetných, a tak v pustinu uvedu zemi, i což v ní jest, skrze ruku cizozemců. Já Hospodin mluvil jsem.

¹³Takto praví Panovník Hospodin: Zkazím i ukydané bohy, a konec učiním modlám v Nof, a knížete z země Egyptské nebude více, když pustím strach na zemi Egyptskou.

¹⁴Nebo pohubím Patros, a zapálím oheň v Soan, a vykonám soudy v No.

¹⁵Vyleji prchlivost svou i na Sin, pevnost Egyptskou, a vypléním množství No.

¹⁶Když zapálím oheň v Egyptě, velikou bolest bude míti Sin, a No bude roztrháno, Nof pak nepřátely bude míti ve dne.

¹⁷Mládenci On a Bubastští mečem padnou, panny pak v zajetí půjdou.

¹⁸A v Tachpanches zatmí se den, když tam polámi závory Egypta, a přítrž se stane v něm vyvýšenosti síly jeho. Mrákota jej přikryje, dcery pak jeho v zajetí půjdou.

¹⁹A tak vykonám soudy při Egyptu, i zvědí, že já jsem Hospodin.

The Prophecy of Pharaoh's Broken Arm

²⁰Opět bylo jedenáctého léta, prvního měsíce, sedmého dne, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²¹Synu člověčí, rámě Faraona krále Egyptského zlámal jsem, a aj, nebudeť uvázáno, ani přičiněno lékařství, aniž přiložen bude šat pro obvázání jeho a posilnění jeho k držení meče.

²²Protož takto praví panovník Hospodin: Aj, já jsem proti Faraonovi králi Egyptskému, a polámi ramena jeho, i sílu jeho, i budeť zlámané, a vyrazím meč z ruky jeho.

²³A rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do zemí.

²⁴Posilním zajisté ramen krále Babylonského, a dám meč svůj v ruku jeho, i polámi ramena Faraonova, tak že stonati bude před ním, jakž stonává smrtelně raněný.

²⁵Posilním, pravím, ramen krále Babylonského, ramena pak Faraonova klesnou. I zvědí, že já jsem Hospodin, když dám meč svůj v ruku krále Babylonského, aby jej vztáhl na zemi Egyptskou.

²⁶A tak rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do zemí, i zvědí, že já jsem Hospodin.

³⁸On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

³⁹Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

⁴⁰Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

⁴¹Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

⁴²Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

⁴³Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

⁴⁴Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

⁴⁵Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

⁴⁶A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

⁴⁷Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

⁴⁸Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

⁴⁹Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

⁵⁰Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

⁵¹A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

⁵²Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

⁵³Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

⁵⁴Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

⁵⁵Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

⁵⁶Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

⁵⁷Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

⁵⁸Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

⁵⁹Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

⁶⁰Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

⁶¹Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

⁶²Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

⁶³Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

⁶⁴Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

⁶⁵Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

⁶⁶A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

⁶⁷Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

⁶⁸Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

⁶⁹A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

⁷⁰A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

⁷¹Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.

⁷²Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.