RU
RU Русский
Библейское путешествие МʼЧейна
Лист чтения Библии — годовой план МʼЧейна
Следуйте плану чтения через четыре отрывка в день — Ветхий Завет один раз, а Новый Завет и Псалтирь дважды за год.
KO Корейский
EN Английский
CN Китайский
JP Японский
PH Филиппинские языки
HI Хинди
BN Бенгальский
TA Тамильский
TE Телугу
ML Малаялам
FA Персидский
MY Бирманский
NE Непальский
MR Маратхи
KN Каннада
HA Хауса
YO Йоруба
SW Суахили
IG Игбо
ID Индонезийский
PT Португальский
VI Вьетнамский
AR Арабский
RU Русский
UK Украинский
RO Румынский
IT Итальянский
FI Финский
TO Тонганский
HR Хорватский
SR Сербский
TR Турецкий
HU Венгерский
PL Польский
SK Словацкий
LA Латынь
NL Нидерландский
CS Чешский
FR Французский
ES Испанский
DE Немецкий
OT Другие языки
Подтверждение чтения
Вы завершили этот день МʼЧейна?
Подтвердите, чтобы отметить день завершённым в листе прогресса МʼЧейна.
사무엘하 22
David's Song of Thanksgiving
1Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
2A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
3Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
4Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
5Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
6Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.
7V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
8Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
9Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
10Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
11I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
12Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
13Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
14Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
15Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
16I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
17Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
18Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
19Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
20Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
21Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
22Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
23Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
24A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
25Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
26Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
27K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
28Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
29Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
30Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
31Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
32Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
33Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
34Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
35Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
36Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
37Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
38Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
39Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
40Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
41Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
42Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
43I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
44Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
45Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
46Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
47Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
48Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
49Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
50Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
51Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
갈라디아서 2
The Gospel to the Gentiles Affirmed by the Apostles
1Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita.
2Vstoupil jsem pak podle zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláště pak znamenitějším, abych snad nadarmo neběžel nyní i prve.
3Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl přinucen obřezati se,
4Totiž pro podešlé falešné bratří, kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili.
5Kterýmžto ani na chvilku neustoupili jsme a nepoddali se, aby pravda evangelium zůstala u vás.
6Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, nic mi není přidáno, ač jací jsou někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá; ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali.
7Nýbrž naodpor, když uzřeli, že jest mi svěřeno evangelium, abych je kázal neobřezaným, jako i Petrovi mezi Židy,
8(Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany,)
9A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali svých pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany a oni mezi Židy kázali.
10Toliko napomenuli, abychom na chudé pamatovali, což jsem se i činiti snažoval.
Paul Rebukes Peter at Antioch
11A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání.
12Nebo prve nežli jsou přišli někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, ucházel a odděloval se od nich, boje se těch, kteříž byli z Židovstva.
13A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, takže i Barnabáš uveden byl v jejich pokrytství.
14Ale já uzřev, že nesprostně chodí v pravdě evangelium, řekl jsem Petrovi přede všemi: Poněvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proč pohany k Židovskému způsobu vedeš?
Justified by Faith
15My přirození Židé, a ne pohané hříšní,
16Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků Zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků Zákona, protože nebude ospravedlněn z skutků Zákona žádný člověk.
17Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli.
18Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím.
19Já zajisté skrze Zákon Zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu.
20S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne.
21Nepohrdámť tou milostí Boží. Nebo jestližeť jest z Zákona spravedlnost, tedyť jest Kristus nadarmo umřel.
에스겔 29
Judgment on Pharaoh of Egypt Like a Great Monster
1Léta desátého, desátého měsíce, dvanáctého dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2Synu člověčí, obrať tvář svou proti Faraonovi králi Egyptskému, a prorokuj proti němu i proti všemu Egyptu.
3Mluv a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobě jsem, ó Faraone králi Egyptský, draku veliký, kterýž ležíš u prostřed řek svých, ješto říkáš: Já mám řeku svou, já zajisté jsem ji přivedl sobě.
4Protož dám udici do čelistí tvých, a učiním, že zváznou ryby řek tvých na tvých šupinách; i vyvleku tě z prostředku řek tvých, i všecky ryby řek tvých na šupinách tvých zvázlé.
5A nechám tě na poušti, tebe i všech ryb řek tvých. Na svrchku pole padneš, nebudeš sebrán ani shromážděn; šelmám zemským i ptactvu nebeskému dám tě k sežrání.
6I zvědí všickni obyvatelé Egyptští, že já jsem Hospodin, proto že jste holí třtinovou domu Izraelskému.
7Když se chytají tebe rukou, lámeš se, a roztínáš jim všecko rameno; a když se na tě zpodpírají, ztroskotána býváš, ačkoli nastavuješ jim všech bedr.
8Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já přivedu na tě meč, a vypléním z tebe lidi i hovada.
9I bude země Egyptská pustinou a pouští, i zvědí, že já jsem Hospodin, proto že říkal: Řeka má jest, já zajisté jsem ji přivedl.
10Protož aj, já budu proti tobě i proti řece tvé, a obrátím zemi Egyptskou v pustiny, v poušť přehroznou od věže Sevéne až do pomezí Mouřenínského.
11Nepůjdeť přes ni noha člověka, ani noha dobytčete půjde přes ni, a nebude v ní bydleno za čtyřidceti let.
12A tak uvedu zemi Egyptskou v pustinu nad jiné země pusté, a města její nad jiná města zpuštěná pustá budou za čtyřidceti let, když rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do rozličných zemí.
13A však takto praví Panovník Hospodin: Po skonání čtyřidceti let shromáždím Egyptské z národů, kamž rozptýleni budou.
14A přivedu zase zajaté Egyptské, a uvedu je zase do země Patros, do země přebývání jejich, i budou tam královstvím sníženým.
15Mimo jiná království bude sníženější, aniž se bude vynášeti více nad jiné národy; zmenším je zajisté, aby nepanovali nad národy.
16I nebude více domu Izraelskému doufáním, kteréž by na pamět přivodilo nepravost, když by se obraceli za nimi; nebo zvědí, že já jsem Panovník Hospodin.
The Land of Egypt Given to Nebuchadnezzar
17Potom bylo dvadcátého sedmého léta, prvního měsíce, prvního dne, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
18Synu člověčí, Nabuchodonozor král Babylonský podrobil vojsko své v službu velikou proti Týru. Každá hlava oblezla, a každé rameno odříno jest, mzdy pak nemá, on ani vojsko jeho, z Týru za tu službu, kterouž sloužili proti němu.
19Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dávám Nabuchodonozorovi králi Babylonskému zemi Egyptskou, aby pobral zboží její, a rozebral loupeže její, i rozchvátal kořisti její, aby mělo mzdu vojsko jeho.
20Za práci jejich, kterouž mi sloužili, dám jim zemi Egyptskou, proto že mně pracovali, praví Panovník Hospodin.
21V ten den rozkáži vypučiti se rohu domu Izraelského. Tobě též způsobím, že otevřeš ústa u prostřed nich, i zvědí, že já jsem Hospodin.
시편 78:1-37
God's Deeds Handed Down to the Generations
1Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),